MARNET

    Antoine de Saint Exupéry

(1900 – 1944)

-       - francouzský spisovatel, novinář, humanista (lidumil) a letec

-       - pocházel ze šlechtické rodiny, jež obývala zámeček v jižní Francii. Nezakládal si na svém původu, vyznával pouze šlechetnost, přátelství a odvahy.

-       - říkali mu „král sluníčko“ pro jeho modré oči a blonďaté vlasy

-     -  již v mládí projevoval literární i výtvarné nadání a zájem o letectví, které se stalo jeho velkou láskou

-       - pracoval jako civilní i válečný letec, 2x havaroval v africké poušti. Byl odpůrcem fašismu, odjel do USA, aby pomohl osvobodit Francii. Po 3 letech si vynutil návrat k leteckému průzkumnému útvaru, kde mu bylo povoleno 9 bojových startů. Jako nejstarší pilot vzlétl naposledy 31.7. 1944,  ale už se nikdy nevrátil.  Zemřel „čistou smrtí“ jako jeho kamarádi letci, tak jak si asi přál, chtěl být blízko nebe, kamarádů..... „V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem.“

DÍLO: byl jediným autorem, kterého si přeložili do své řeči afričtí Tuaregové, aby v něm hledali posilu

-        -  výše než slovo kladl čin (slova si vážil, jen pokud vedlo k činům)

-         - psal o tom, co sám prožil, viděl, procítil a promyslel

-         - 4 letecké příběhy: Kurýr na jih, Noční let, Válečný pilot, Země lidí - vzpomínky na vytvoření prvních poštovních linek

-         - pohádkový příběh Malý princ, který autor věnoval Léonu Werthovi, když byl malým chlapcem. Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. Ale málokdo se na to pamatuje.

         - autor vytvořil svět bez zla a starostí, vrátil se ve vzpomínkách ke svému dětství

         - malý princ protestuje proti násilí, špatnostem a válce, touží po lásce a dobru

         - čtenář by měl text cítit spíše srdcem, než pouze vnímat zrakem

         - hrdinou příběhu je pilot, ten se při leteckém ztroskotání na Sahaře setkává s malým princem, který přiletěl z neznámé planetky, kde neexistuje zlo. Potkává krále, domýšlivce, vědce aj. Nechápe svět dospělých. Potká lišku a ta mu svěřuje tajemství: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Na konci je princ uštknut hadem, a tak se může vrátit na svou planetku. Autor příběh uzavírá slovy: „...přijde-li k vám pak dítě a bude se smát, bude-li mít zlaté vlásky a nebude odpovídat, když se ho budete ptát, snadno uhodnete, kdo to je. Buďte tedy tak hodní a nenechte mne tak smutného: rychle mi napište, že se vrátil...“